Sokol Brno I

Rozlehlá a hmotově členitá funkcionalistická budova Sokolovny a společenského centra Stadion s koncertním a společenským sálem, sportovní halou, tělocvičnou a restaurací, jakožto největší sokolovny na světě.

Sokolovna a společenské centrum Stadion na Kounicově ulici zprostředkovává v rámci Tělocvičné jednoty Sokola sport pro každého, bez rozdílu věku a příjmů, rozvíjí tělesnou zdatnost svých členů i ostatních a usiluje o všestrannost tělesného, duševního a sociálního rozvoje osobnosti člověka.

Počátky brněnského tělesného cvičení byly pěstovány pouze na Stavovské akademii moravské. Od roku 1862 byl založen první český tělocvičný spolek v Brně a na Moravě, jehož jednota byla především ústavem pedagogickým, jak vychovávat moravské učitele tělocviku a přičinit se tak o rozšíření tělesné výchovy a zachování individuálního zdraví a tělesné svěžesti v celé zemi. V roce 1868 byl schválen nový název spolku Tělocvičná jednota brněnská Sokol, kdy byly následně brněnskými Sokoly zakládány další tělocvičné jednoty na Moravě a od roku 1913 nese název Tělocvičná jednota Sokol Brno I. Pravidelné cvičení brněnského Sokolu probíhalo od roku 1872 v Besedním domě na rohu Komenského náměstí, jehož prostory však brzy přestaly vyhovovat bohaté činnosti tělesného cvičení, a proto bylo roku 1890 založeno Družstvo pro zřízení nových prostor. Koncem roku 1920 zakoupila jednota pozemek na místě dřívějšího hřbitova, kde byl roku 1922 slavnostně otevřen sokolský letní stadion, a to v rámci oslav 60. výročí od založení tělocvičného spolku Sokol. O rok později byl v blízkosti stadionu postaven jednoduchý výstavní pavilon pro trhy, jehož pronájmem byly získávány dostatečné finanční prostředky na výstavbu nových tělocvičen a společenské místnosti se zázemím sokolské jednoty. 

Postupně budovaný víceúčelový společenský komplex započal stavbou tělocvičny oddělené od výstavního pavilonu podle návrhu architekta Jindřicha Kumpošta, jež následně dokončil brněnský architekt a urbanista, člen skupiny Devětsilu Miloš Laml a propojil tělocvičný a společenský provoz jednopodlažní vstupní halou. V levé části areálu se nacházela tělocvična žen orientovaná velkými okny do ulice, na niž navazovala budova s tělocvičnou pro muže. V pravé části areálu původního výstavního pavilonu, byly do dvou podlaží rozmístěny prostory společenského a koncertního sálu s předsálím a šatnami, kina a restaurace s rozsáhlou venkovní terasou. Stavby budov odpovídající jednoduchým stavbám funkcionalismu byly dokončeny v roce 1929, načež bylo zahájeno cvičení v obou tělocvičnách. Své prostory v nových budovách nalezla i brněnská stanice Radiojournalu, později i Československého rozhlasu, jež vysílal i dlouho poté. Během komunistického režimu došlo však k řadě nekoncepčních úprav interiérů a do vnitřního dvora byl vestavěn sál pro míčové hry, čímž byl jeho charakter změněn na provozní zázemí. 

Budova dnešního společenského centra Stadion je od doby svého vzniku až dosud pro obyvatele Brna důležitým místem setkávání a konání kulturních událostí. Objekt provozuje halu míčových sportů, tělocvičnu, šermírnu, horolezeckou stěnu, venkovní volejbalové a futsalové hřiště a atletický ovál. Od roku 2016 probíhá rekonstrukce k novému Dětskému centru, obnově vstupní dvorany a pamětní síně podle návrhu ateliéru TRANSAT architekti a Svatopluka Sládečka. Ta má být dokončena v roce 2025.