ZŠ a MŠ Logopedická, Rohrerova vila

Vilová zástavba podél nové silnice ze Žabovřesk (nynější ulice Veslařská), která vedla při pravém (západním) břehu Svratky proti Kamennému Mlýnu do Pisárek se začala rozvíjet již po roce 1860. Byly zde vytyčeny dlouhé parcely ve svahu zvaného na Jurance.

Dle pozemkové knihy byl od září 1872 majitelem objektu Veslařská 234 brněnský historik a starosta Christian d´Elvert (1806–1896), tehdy měl dům katastrální č. 77 na parcele č. 1202 (s označením letohrad). Stavba je však zakreslen již na mapě stabilního katastru z roku 1870. V dubnu 1874 přikoupil d´Elvert ještě pět sousedních parcel, ale již v listopadu 1895 daroval své nemovitosti bratrovi Friedrichu d´Elvertovi (1812–1901), po jehož smrti je zdědily jeho tři děti. Ti prodali letohrad (vilu) i s pozemky v říjnu 1901 Margaretě Rohrerové (Margareta Marie Augusta, roz. Krackhardt, 1870–1926), manželce Rudolfa Rohrera mladšího
(1864–1913), člena rodiny známých brněnských nakladatelů a tiskařů. Po její smrti se stal v červenci 1926 majitelem domu její syn Friedrich Karl Ernst Rohrer (1895–1945), který jej v únoru 1944 daroval své ženě Margaretě Rohrerové, roz. von Stöger-Steiner (1893–1969), která byla dcerou posledního rakousko-uherského ministra války. Po 2. světové válce byl Rohrerovým dle dekretu prezidenta republiky zkonfiskován veškerý majetek. V srpnu 1946 přešla vila do národní správy a v červnu 1957 do majetku československého státu. V prosinci 1962 stát převedl nemovitost do správy internátní školy pro děti s vadami řeči, která zde
sídlila již od roku 1950 (dnes Základní škola a mateřská škola logopedická).

Stavebníkem vily byl s největší pravděpodobností Christian d´Elvert, který v pozemkové knize figuruje jako majitel od roku 1872. Stavba je však vyznačena v původní půdorysné stopě na již zmíněné katastrální mapě z roku 1870. Neznámý architekt ji navrhl asi již koncem 60. let 19. století, a to jako dvoupodlažní palladiánskou příměstskou vilu. Na čtvercový salon ve zvýšeném přízemí symetricky komponované stavby navazuje prostorná veranda s balustrádovým zábradlím a se čtveřicí sloupů s iónskými hlavicemi, které původně nesly trojúhelný tympanon. Tento stav je patrný z anonymního nedatovaného návrhu (hlavní
průčelí a dva půdorysy) a také z nedatované akvarelové kresby signované Petrem Jarošem. 

Zřejmě v letech 1909–1910 byla realizována nadstavba a přístavba vily, a to patrně z iniciativy Rudolfa Rohrera mladšího. Autorem architektonického návrhu byl Leopold Bauer (1872–1938). Stávající stavbu zvýšil o patro s částečně obytným podkrovím. Zachoval rytmus neorenesančních průčelí, pouze okenní otvory v nadstavbě, kde vznikly pokoje členů rodiny, byly širší. Na jižní straně navrhl cylindrickou přístavbu s tanečním (?) sálem, na jejímž průčelí v parapetech vysokých oken zopakoval motiv kuželkové balustrády. K severní straně připojil krytou arkádu s valenými oblouky. Původní dispoziční řešení vily zůstalo téměř
nezměněno. Ústřední prostor s verandou se proměnil v jídelnu, další místnosti sloužily jako salon a pánský pokoj. Nejvýraznějším novým prvkem uvnitř stavby je točité schodiště s dekorativním litinovým zábradlím. Velmi elegantně je řešeno zádveří, jehož stěny jsou obloženy světlešedým lesklým mramorem. Leopold Bauer navrhl i vybavení interiérů, dodnes se dochovaly některé vestavěné skříně a dřevěná obložení nik. Bauer je nepochybně také autorem dekorativní ohradní zdi při vstupu na pozemek z ulice Veslařské.
Zřejmě ve dvacátých letech byly ve svahu za vilou vybudovány tenisové kurty a bazén. To již vilu obýval Friedrich Karl Ernst Rohrer, mj. reprezentant ČSR v Davisově poháru a účastník OH v roce 1924 v Paříži. Jeho žena Margareta byla členkou Brno Lužánky tenis Club (BLTC), ale byla činná i literárně a jako překladatelka. Od roku 1935 vedla Rohrerovo vydavatelství v Brně a v rakouském Badenu (zde i po poválečném odsunu). Manželé Rohrerovy pojil s Leopoldem Bauerem zřejmě blízký přátelský vztah, neboť v roce 1932 vyšla v Rohrerově vydavatelství publikace k architektovým šedesátinám.

Friedrich Rohrer do knihy i sám přispěl a vyzdvihl zde Leopolda Bauera nejen jako architekta, ale i jako o chápavého rádce při přestavbách a vyjádřil mu obdiv a srdečný dík. U jeho textu je publikována fotografie vily s datem 1910, na níž je již i cylindrický rizalit, který bývá někdy datován do roku 1914 (?).
V letech 2004–2007 byla realizována sousední prostorově velmi dominantní novostavba školy, která je s vilou propojena skleněným koridorem (projekt Arch.Design s.r.o., Jaroslav Dokoupil a Jana Háyeková).

Literatura
Ferdinand Feldegg. Leopold Bauer. Der Künstler und sein Werk, Wien 1918
Leopold Bauer zum 60. Geburtstag. Widmungen seiner Freunde, Brünn-Prag-Leipzig-Wien
1932
Jan Hanuš; Miroslav Palán. Jundrov 1277–1977. Dějiny od nejstaršího osídlení k socialistické

přítomnosti, Brno 1984
Markus Kristan. Die Architektenanlässe des 20. Jahrhunderts der Albertina. Leopold Bauer.
In: Richard Bösel (Hrsg.). Exempla. Architekturzeichnungen der Graphischen Sammlung
Albertina, Wien 1996, s. 62–65
Pavel Zatloukal. Brněnská okružní třída, Brno 1997
Pavel Zatloukal. Brněnská architektura 1815–1915. Průvodce, Brno 2006, s. 195
Jan Sedlák (ed.). Slavné brněnské vily, Praha 2006, s. 37–38
Jan Sedlák (ed.). Slavné brněnské vily. 77 domů s příběhem, Praha 2013, s. 76–77
Jindřich Vybíral. Leopold Bauer. Heretik moderní architektury, Praha 2015
https://www.mza.cz/indikacniskici/skica/detail/1356
https://zslogo.cz/?page_id=353

Dagmar Černoušková, se svolením BAM