První zmínkou o "poplužním dvoře" je v dokumentu Václava I, zmíněna správa brněnského měšťana Oldřicha Černého (Ulrich Schwarz). V rámci donace nově vzniklému klášteru je získla v roce 1239 Herburga, představená kláštera augustiánek. Mezi lety 1578-1773, byli majiteli brněnští jezuité, po jejich zrušení připadl zámeček do soukromých rukou. Před první světovou válkou měla zámeček pronajata Královopolská strojírna, po válce jej koupila Moravská agrární a průmyslová banka. 8. srpna 1919 přešel objekt s anglickým parkem na popud Dr. Alice Masarykové do majetku Zemského spolku pro léčbu a výchovu mrzáčků na Moravě. Tento spolek pečoval o tělesně postižené děti a dospělé odkázaných na pomoc a milosrdenství jiných. Cílem bylo léčení tělesných vad zároveň s individuálním, všeobecným i odborným vzděláním a výchovou, jakož i praktickým výcvikem pro vhodné povolání, které by jim zajistilo samostatnost v životě.
Na Kociánce se od počátku prosazoval rodinný způsob života, vytvářely se skupiny dětí, které žily družným životem s vychovateli. První ustanovený ŕeditel Chlup dbal na výběr spolupracovníků, od nichž vyžadoval, aby klid, mírné veselí, důvěra a loajálnost proudily ústavem. Z etických hodnot pokládal za nejdůležitější osobní vlastnosti vychovatele – učitele, především srdce, vztah ke světu a citovou zralost.
Instituce organizovala řemeslný výcvik. Učňovské oddělení sestávalo z ústavních dílen oboru košíkář, soustružník, truhlář, zahradník a krejčí. Část svěřenců docházela do večerních kurzů k mistru hodinářskému, elektrikářskému, malířskému aj. V ústavu byla zřízena pokračovací škola pro učně. Roku 1923 byla zahájena stavba nové budovy pro byty učitelů a mistrů a současně noclehárny chovanců. V dalších letech byla postavena hlavní část budovy pro cvičné dílny pavilon G, byla zřízena kuchyně, prádelna a v ústavním parku bazén. V roce 1932 se začalo se stavbou dalších pavilonů B (více informací ohledně architektury zde), v následujících dvou letech pavilony D, E a F.
V roce 1954 byla v ústavu, tehdy nazývaném Dětský ústav pro tělesně vadné, zřízena učňovská škola jako základní odborná škola po mládež vyžadující zvláštní péči. Smyslem této akce bylo sjednotit školní docházku chovanců, kteří dosud navštěvovali různé pokračovací školy v Brně. Administrativní potíže byly vyřešeny převzetím učňovské školy pod správu Průmyslové školy textilní v Brně.
Při oslavách padesáti let existence ústavu byla z iniciativy tehdejšího ředitele Dr. Karla Navary v ústavním parku odhalena busta prvního ředitele Jana Chlupa. Tehdy již v ústavu pracovala dvoutřídní mateřská škola, deset tříd základní devítileté školy, šest tříd základní odborné školy, osmnáct tříd učňovské školy a Lidová škola umění. Další vzdělání dorostu zajišťovaly brněnské střední školy. V roce 1980 byla na Kociánce realizována psychologická a psychoterapeutická péče a ustanoveni dva ústavní psychologové. Bylo zřízeno střední odborné učiliště s osmi nově koncipovanými učebními obory a byl otevřen první ročník střední ekonomické školy pro tělesně postiženou a zdravotně oslabenou mládež. Poprvé byly vyzkoušeny tři diferencované formy ústavní péče o svěřence, a to celoroční, týdenní a denní.
V roce 2010 dochází k otevření další sociální služby, a sice chráněného bydlení (cvičné byty jsou nejen přímo v areálu Kociánky v Králově Poli, ale i v Kohoutovicích). Od roku 2011 je Kociánka v přípravném projektu Podpora transformace sociálních služeb a dochází tak postupně k zlepšování sociálních služeb, na to navazuje v roce 2013 pak už samotný projekt Transformace sociálních služeb. V tomto roce se děje více důležitých změn. Po mnohaletém působení a zasloužilé práci pro Kociánku opouští pozici ředitele Mgr. Jiří Podlucký a na místo ředitele nastupuje Mgr. Tomáš Komárek. Další zásadní změnou je přeměna Kociánky z Ústavu sociální péče na Centrum Kociánka (a přechod na státní příspěvkovou organizaci, jejímž zřizovatelem je Ministerstvo práce a sociálních věcí). V roce 2013 se taky dokončuje rekonstrukce bývalého zámečku, kde jsou následně nejen byty chráněného bydlení, prostory pro mateřskou školku Kociánka, ale také dva výukové sály.
