Bauerův zámeček - Veletrhy Brno

Klasicistní zámek z 1. poloviny 19. století, jakožto nejstarší stavba brněnského výstaviště, a jehož interiéry byly kolem r. 1925 upraveny světoznámým tvůrcem Adolfem Loosem pro Viktora Bauera, majitele cukrovaru rozkládajícího se na území budoucího výstaviště. Zajímavostí místa je například i fakt, že přilehlý velodrom, resp. původní hliněnou cyklistickou dráhu zprovoznil původní majitel pozemků výstaviště, Viktor Bauer už v roce 1889.

Rozsáhlý pozemek zvaný Bauerova rampa (dnes areál Brněnského výstaviště), vymezený na západě a jihozápadě řekou Svratkou, na jihovýchodě a východě ulicí Křížkovského a na severovýchodě ulicí Hlinky, náležel od poloviny 19. století židovskému průmyslníkovi Mořici Bauerovi (1812–1895) z Rosic u Brna. Na levém břehu řeky Svratky, na místě staršího, v jádře barokního hospodářského dvora s klasicistním, pozdně empírovým zámečkem zakoupeným v roce 1849 (jeho architekt není znám), založil rodinné sídlo. V jeho blízkosti postavil cukrovar roku 1851, spolu se synem Viktorem pak rafinerii v roce 1878 a velodrom roku 1889. Z historických budov se zachoval komplex hal, nádražní domek a zámeček, který stojí v ose částečně dochovaného parku. Zhruba v letech 1922 až 1925 byl zámeček opraven, nově udělána fasáda, okna, střecha, okapy, vodovod, kanály a částečně i ústřední topení. Obnoveny byly rovněž staré parketové podlahy. V té době také majitelé prodali okolní pozemky, na nichž do roku 1928 vyrostlo moderní zemské výstaviště.

Jednopatrový zámeček stojí na půdorysu od severozápadu k jihovýchodu protáhlého obdélníku, který se skládá ze tří částí. Fasáda je v přízemí zdobena pásovou rustikou, v patře pak hladkým povrchem děleným jen profilovanými římsami, okenními šambránami a parapetními výplněmi. Šestkrát dělená kastlová okna jsou dnes opatřena bílým nátěrem. Úpravy interiéru architekta Adolfa Loose, jenž navrhl mimo jiné mramorové obložení jídelny a figurální štukový pás, jsou jediným dochovaným dílem v Loosově rodném městě. Prosklené dveře centrálního vstupu mají obloukovitý světlík. Hlavní průčelí směřuje k severovýchodu do třikrát vykrojeného dlážděného prostranství s centrální kašnou, kterou v minulosti zdobila socha troubícího putta. Navazující příjezdová komunikace je v ose lemována alejí, jež kdysi ústila do ulice Hlinky. 

Současná výstava divákovi přiblíží historii místa od jeho vzniku v roce 1815.