Budova dnešní Kliniky plastické chirurgie v Králově Poli na Berkově ulici vznikla roku 1912 jako Sanatorium MUDr. Jana Navrátila, významného brněnského chirurga. Dnešní hlavní budova byla postavena přestavbou dvou obytných domů a v roce 1926 rozšířena o středovou část se schodištěm a výtahem.
Sanatorium bylo situováno do okrasné zahrady s ovocným sadem, zeleninovou zahradou a skleníkem, čímž vytvářelo harmonické a klidné prostředí pro pacienty. Během války bylo částečně vybombardováno, avšak v letech 1945–1948 prošlo modernizací pod vedením MUDr. Milana Navrátila, adoptivního syna zakladatele a nevlastního syna spisovatele Rudolfa Těsnohlídka.
Po znárodnění v roce 1948 bylo začleněno jako Ústav plastické chirurgie pod Fakultní nemocnici u sv. Anny. Pod vedením prof. Václava Karfíka se zde rozvíjela zejména popáleninová chirurgie a operace rozštěpů. V této době došlo mimo jiné k úpravám bytu Navrátilových v západní části budovy na dětské oddělení, k přestavbě kaple na koupelnu a zasypání studny, která sloužila jako záložní zdroj vody.
V 70. letech, za vedení prof. Bařinky, byl do zahrady přistavěn nový pavilon mikrochirurgie, který reflektoval další odbornou specializaci zařízení. Nejvýraznější architektonický zásah představuje Replantační centrum z roku 1984, navržené architektem Zdeňkem Müllerem. Objekt se vyznačuje unikátní kupolí, inspirovanou geodetickými konstrukcemi Buckminstera Fullera. Ocelová konstrukce s plechovým opláštěním a pásy oken se žlutými rámy se stala novým symbolem moderního lékařského provozu. Kupole ukrývá operační sály, jednotku intenzivní péče a ve vrchlíku přednáškový sál, přičemž je s hlavní budovou propojena proskleným mostem.
Celý areál dnes představuje funkční spojení historické a moderní architektury s hlubokými rodinnými i odbornými kořeny. Osobní příběhy rodiny Navrátilových i bohaté odborné zázemí činí z budovy na Berkově ulici nejen významné zdravotnické zařízení, ale také paměťové místo, které dokumentuje proměny zdravotnictví, architektury i české společnosti ve 20. století.
