Autorkou konceptu Lidského mraveniště, tzv. neškoly architektury, je brněnská architektka a urbanistka Jana Kaštánková, která ve svých workshopech již několik let veřejnosti přibližuje procesy architektonické tvorby.
Těžištěm práce Jany Kaštánkové je od roku 1991, kdy absolvovala brněnskou Fakultu architektury Vysokého učení technického, územní plánování. Od roku 1996 má autorizaci ČKA se všeobecnou působností a vede vlastní kancelář. Ve svém oboru se uplatnila hlavně jako autorka územních plánů a urbanistických studií, spolupracovala například na plánech velkých územních celků Chřibů (1993-1994), Pálavy (1995), Bílých Karpat (1995), zpracovala studii rekreační oblasti v Radějově (1996), územní plány sídel např. Bučovic (2005), Staroviček (2011), Pouzdřan (2012), Milotic (2018) a mnoho dalších. Je autorkou Stavebně architektonického řádu Pálava (1995) a spoluautorkou studie Typologie vinných sklepů jižní Moravy (2001). Později se začala věnovat úpravám veřejných prostranství a architektuře, je spoluautorkou např. studie ulice Veveří a Konečného náměstí v Brně (2011) a dokumentace k revitalizaci Masarykova náměstí v Letovicích (2008-2022), podle které je zrealizováno městské nábřeží. Účastní se veřejných architektonických a urbanistických soutěží, je autorkou soutěžních návrhů např. Vítězného náměstí v Praze nebo pěší lávky Praha Karlín - Holešovice. Ze soutěží má několik ocenění např. Využití vrchu Vítkov, Praha (2001, 2. odměna), Vodní valy v Litomyšli (2013, 3. cena), Městotvorného území okolo tzv. průpichu v Přerově (2017, 2. cena) a další. Ráda se věnuje drobné architektuře.
Nedalo nám to a ve spojitosti s letošním tématem festivalu Open House Brno 2023 jsme se jí v krátkém rozhovoru ptali(1):
Jaká byla Vaše cesta k práci architektky?
JK: „Celkem přímá, všímala jsem si harmonických detailů, bavila mě deskriptiva a historické stavby. Prvotně jsem chtěla dělat interiéry, ale největší kus života jsem zatím zasvětila územnímu plánování a rozhodně nelituji, protože je nejkomplexnější prací architekta, kde se věnuje všem úrovním zastavěné i nezastavěné krajiny, a stále mě fascinuje.“
A na které projekty jste ve svém portfoliu nejvíce hrdá?
JK: „Vážím se prací, kde se nápady protnuly se schopností dalších zúčastněných spolupracovat a nedělat z architekta obrobek na jedno použití, tedy, kde si zároveň vážili mě a mojí práce. Skvělá byla třeba spolupráce s Nadací proměny v soutěži Obnova nábřeží řeky Loučné v Litomyšli. Výborná spolupráce byla také v úplných začátcích mojí praxe, kdy jsem spolupracovala na územních plánech velkých územních celků, byla vysoce profesionální a nasadila mi taky vysokou laťku, které se dnes někdy bohužel marně dožaduji a spolupráci jsem potom nucena i opouštět, jako zrovna nedávno.“
Vedete brněnskou neškolu architektury pro veřejnost. Jak jste se k této myšlence dostala?
JK: „Věkem. Dozrála jsem do stádia, kdy mi začalo dávat smysl předat zkušenost. Zároveň mám schopnost stále vidět svět dětskýma a mladýma očima, což mi umožňuje předat zkušenost nenásilně. Na projednávání územních plánů chodili někteří úředníci rádi "poslechnout si" můj výklad, protože prý zaníceně mluvím o území. Architektura a urbanismus se systematicky vyučují až na vysokých školách, ale zajímají i jiné věkové kategorie, rozhodla jsem být tady pro ně.“
Jak ze svého pohledu vnímáte dnešní prostředí architektury?
JK: „Ambivalentně, a to ve více úrovních. Žijeme ve svobodném světě, architekti mohou popustit uzdu fantazie a nemusí už stavět jenom kostky z panelů, což je fajn. Na druhou stranu mnohdy rozhoduje taktovka peněz a zastavují se území, která pro zástavbu nejsou z různých důvodů vhodná. Na moje akce neškoly přicházejí šikovné přemýšlivé děti a zároveň děti, ze kterých by rádi měli architekta rodiče a jim by třeba víc sedělo řemeslo. Část mladých uchazečů o studium architektury na VŠ neumí usadit kresbu do formátu výkresu, neumí zákonitosti perspektivy, v naší generaci bychom rovnou vypadli z výběru. Na druhou stranu, to jsou dovednosti, které se dají naučit, stačí mít trpělivost. Architektů vychází každoročně ze škol v ČR cca 700, ale pořád chybí dobří architekti na úřadech. A u zkoušek do České komory architektů jsme měli dokonce uchazeče, který nevěděl o existenci stavebního zákona. Nevzdávám se, věřím v sílu životní rovnováhy. Všichni potřebujeme hranice i plnou náruč pochopení a kdo obojí nemá v sobě, tomu je musí nastavit někdo druhý - rodič, učitel, kolega, kamarád.“
Pokud tedy nemáte s dětmi plán na nedělní dopoledne, nezapomeňte navštívit workshop s plánovačkou Janou „Město, moře, kuře, krajina?“ který pro vás připravuje v SZŠ a VOŠ zdravotnické na Lipové.
Více informaci o něm naleznete zde: https://openhousebrno.cz/cs/lidske-mraveniste-neskola-architektury-szs-a-vosz-brno-lipova
(1) Rozhovor Barbory Mikolášikové (Open House Brno) a paní architektky Jany Kaštánkové, 7. 5. 2023 v Brně.