Doléčovací a rehabilitační oddělení, FNUSA

Od března roku 2000 je k FN u sv. Anny připojena bývalá nemocnice v Novém Lískovci, jež slouží jako zařízení dlouhodobé péče pod názvem Doléčovací a rehabilitační oddělení FNUSA.

Před první světovou válkou byl vystavěn původní "Útulek pro rekonvalescenty" (od roku 1935 Ozdravovna), který financovala Okresní nemocenská pojišťovna (dříve Okresní dělnická pojišťovna). V letech 1922-23 se zde nacházelo již 300 pacientů, pojišťovna proto přistoupila k nákupu dalších pozemků a začala budovat komplexní léčebné středisko, které mělo vlastní hospodářství i byty pro zaměstnance. Ve svahu nad Novým Lískovcem vznikl lesopark s koupalištěm, soláriem, ženským pavilonem, kuželnou, hřištěm na míčové hry a rozhlednou. Architektem areálu byl Čeněk Ruller. V roce 1937 započala výstavba nové funkcionalistické třípatrové budovy. Ta byla dokončena 1939, ale nebylo možné ji využít k plánovanému účelu, protože během válečných let se stala německým lazaretem.

Objekt se po válce vrátil do rukou pojišťovny, ale kvůli nedostatku lůžek v Brně a poměrně kvalitnímu vybavení se stal pobočkou přetížené Zemské nemocnice (U sv. Anny). Ozdravovna tak ztratila svůj lázeňský charakter, postupně byly původní objekty strženy a zůstala jen nová budova ozdravovny a její správní budovy. Plnohodnotný nemocniční provoz včetně laboratorního zázemí a rentgenového zobrazování fungoval samostatně až do konce 90. let 20. století. V březnu 2000 byla nemocnice připojena k Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně, jako Doléčovací a rehabilitační oddělení (DRO). Rekonstrukcí místnosti bývalého stravovacího provozu a skladů vznikla komplexní balneoterapie, vybavená bazénem s protiproudem a vířivými vanami či nový provoz logopedie. K dispozici je 115 lůžek na čtyřech odděleních. Od roku 2009 DRO získalo statut Odborného léčebného provozu.

Součástí Open House Brno 2024 zde byla výstava architektky 60-80: Architektky v jihomoravské architektuře 60. - 80. let, která vznikla roku 2022 jako výstup stejnojmenného doktorandského výzkumného projektu na brněnském Semináři dějin umění Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Zaměřuje se na mapování práce žen v oboru architektury a dokumentování jejich děl.

V deseti monografických profesních profilech - Libuše Žáčkové-Pokorové, Zdeňky Kopecké, Libuše Kopřivíkové, Zdeny Zábrodské, Růženy Žertové, Evy Vodičkové, Evy Rozehnalové, Olgy Drápalové, Heleny Zemánkové a Jany Kaštánkové - a jednom profilu kolektivním, který se zaměřuje na autorky staveb vybudovaných v areálu Brněnského výstaviště, představuje dílo vybraných absolventek Fakulty architektury a pozemního stavitelství Vysokého učení technického v Brně z 50. - 80. let 20. století, které se během své praxe uplatnily v různých oblastech svého oboru.