Parkour vznikl ve Francii z hasičských závodů a dlouhou dobu byl více zaměřený na posilování, s heslem: “Buď silný, abys byl užitečný”. “Postupně se parkour začal šířit do dalších zemí, kde se různě měnil, třeba i podle místní architektury měst.” S rozvojem internetu a hlavně sociálních sítí se jednotlivé parkourové styly sjednotili. V současnosti jsou jádrem parkouru různé skoky a překonávání překážek. Bere si inspiraci z jiných sportů, jako je freeskiing, akrobacie a skating. “A stále se parkour vyvíjí, teď nejvíce významným a kontroverzním tématem v parkouru je skákání salt mimo osu, což je inspirace z lyžování (freeskiing pozn. autora),” dodává parkourista Honza, který se parkouru věnuje více než sedm let.
Kde se skáče v Brně?
Podle Honzy Hraničky se dají místa, kde se dá skákat, rozdělit do tří kategorií - parkourová hřiště, haly a spoty. “My těm hřištím říkáme Fluxy, podle firmy která je vytváří, v Brně jich je hodně, protože tvůrci Fluxu odtud pochází.” Typicky na parkourovém hřišti stojí kombinace kovových konstrukcí z tyčí a různě seskupených betonových zídek. Dobrá hřiště podle Honzy naleznete v Židenicích, u Ústředního hřbitova a na Lesné. Brno se může pochlubit i druhým typem míst, kde se parkour skáče, na ulici Vídeňská totiž stojí parkourová hala In Motion Academy, která je jednou z největších v Evropě. Třetí kategorií jsou tzv. spoty, tedy místa, která nevznikla za účelem skákání parkouru a jsou běžnou součástí veřejného prostoru. “Spoty jsou za mě, z těch tří typů, to co nejvíc odpovídá duchu parkouru. Jde o místa, která jsou pro nás architektonicky zajímavá, ať už nějakým převýšením, členitostí, neobvyklým uskupením nebo tvarem. Třeba kašny ve kterých není voda,” přibližuje brněnský parkourista co je považované za spot. “Světově nejznámější brněnský spot je Petrov, jejich tam více, jsou to prostory opevnění pod samotným Petrovem.” Další oblíbená místa jsou podle něj u Janáčkova divadla nebo kašna na Malinovského náměstí. A každá část města má prý svoje specifické spoty, jako třeba lokalita u divadla Polárka nebo Moravské zemské knihovny.
Parkouristé se běžně potýkají s vyhazováním ze spotů. Lidé na ně totiž volají policii a dožadují se, aby z místa odešli. V Brně se to podle Honzy Hraničky děje oproti jiným městům výrazně méně a nebývá to nijak vyhrocené. “Když už nás policisté odněkud vyhazují, tak se většinou i omlouvají, že nás vyhazovat nechtějí, ale že je na nás někdo zavolal,” uvádí brněnský parkourista. “Třeba se skateboardem je to v tomhle směru jednodušší, že i když jsou skejťáci na nějakých i ne úplně vhodných místech, tak ostatní lidi skatebording znají, vidí ten skate a nemyslí si, že ta parta jde třeba rabovat, a proto nezavolají policii.” dodává s úsměvem Honza.
Parkour jako komunita
Parkour není jen pohyb a sport, ale také komunitní záležitost. Typickou akcí v parkourových kruzích je jam. Jde o událost, kde se sejde větší množství parkouristů, i ti co se běžně nescházejí, a společně trénují. “Takže je to v rámci komunity větší delší trénink, někdy i vícedenní a zároveň komunitní událost. Někdo tam třeba dělá i workshop na konkrétní triky. Dalo by se to nazvat i takovým soustředěním,” přibližuje brněnský parkourista.
Další akce bývají spojené s určitým místem, v Brně často s halou In Motion Academy, která má haly nejen v Brně ale po celém Česku. “Tam právě bývají často zimní jamy, protože se nedá skákat venku,” doplňuje parkourista Honza. “A pak taky bývají soutěže parkourové komunity, nějaká streetová soutěž, kterou si domluví parta parkouristů.” pokračuje ve výčtu akcí Honza Hranička. Oficiální soutěže pak zaštiťuje Česká parkourová asociace, která pořádá i mistrovství ČR. “Zhruba, před pěti lety se parkourových soutěží ujala i gymnastická federace, což v parkourových kruzích vyvolalo rozhořčení tím, že gymnasté si z toho udělali vlastní disciplínu. Takže to je další typ soutěže, ale ten bych už nebral úplně v potaz v rámci parkourové komunity,” upřesňuje parkourista.
Zajímavý rys parkourové komunity je cestování do jiných měst. “Když jedu do jiného města, tak zjistím, kdo tam skáče nebo už tam někoho znám, kontaktuji se s ním a pak se tam setkáme. Ten člověk mě provede tím místem, ukáže zajímavé spoty společně si zaskáčem, případně mě u sebe i ubytuje,” vysvětluje Honza, který minulé léto takto procestoval s partou parkouristů několik zemí v Asii. V Brně podle něj není zas tolik parkouristů, kteří by aktivně tvořili takovou komunitu, a to mu v Brně chybí. V Praze je podle něj situace lepší hlavně díky tomu, že je to větší město, kde se vyskytují i parkouristé ze zahraničí.
Parkour se promítá i do dalších rovin. Součástí parkourové komunity jsou také parkourové filmy, které tvůrci prezentují na společném promítání. Často se vážou ke konkrétním městům či místům a je to dokumentace určité parkourové akce nebo výletu, zpracovaná často i uměleckým způsobem, netradičními střihy atd.
Co se týká oblečení, tak si v současnosti berou parkouristé inspiraci ze skaterské komunity. “Je to takové to trochu oversized streetové oblečení, které se mi líbí, ale moc dobře se mi v tom neskáče. Rád vidím při skoku na dopad a když mi tam při tom lítá oblečení, tak to pro mě není ideál,” vysvětluje brněnský parkourista a dodává, že mu jde především o to, aby se cítil při skákání příjemně a sebejistě, než o to, aby vypadal stylově.
Parkour se kromě učení na vlastní pěst dá naučit i v parkourových kroužcích, pod vedením zkušených trenérů. V Brně je to například parkourová škola inBalance, která funguje pod již zmíněnou In Motion Academy.
Editorka: Šárka Bahounková
Fotografie: archiv Honzy Hraničky
Pořízeno v návaznosti na projekt Open House: Inkluze a Přístupnost finančně podpořený Statutárním městem Brno v programu Kreativní Brno.
