Když jsem se po střední škole přistěhovala do Brna, nebylo to pro mě jenom nové prostředí, přišla jsem s očekáváními, které člověk má, když chce poprvé bydlet ve větším městě. První týdny a snad dokonce roky jsem si užívala všudypřítomný šrumec a každodenní kulturní dění kolem sebe (a ve chvílích volna se snažím téhle zálibě věnovat do teď). Záhy mě napadlo, že bych chtěla být součástí toho všeho a podívat se trochu za oponu. Začala jsem pokukovat po dobrovolnických příležitostech – a najednou se mi před očima objevila výzva tehdy nového festivalu Open House Brno. Poprvé jsem byla nucená svou účast na festivalu zrušit a o to víc mě překvapilo, že si mě další rok organizátoři pamatovali a přivítali mě v týmu i přes komplikace, které jsem jim na první dobrou přinesla.
Největším zážitkem bylo, že jsem si hned mohla vyzkoušet provádět v Arnoldově vile, kde vládla přátelská atmosféra, jak mezi návštěvníky posedávajícími v parčíku okolo, tak v partě kolem spolku Kulturní centrum Josefa Arnolda, který ten rok zchátralou vilu ve spolupráci s festivalem probudil k životu. Den jsme ve společnosti ostatních dobrovolníků a organizačního týmu Open House zakončili táborákem právě v zahradě „Arnoldky“. Dobrovolnický večírek je každoročně jedním z mých oblíbených momentů do teď.
A pak už to šlo ráz na ráz. Najednou se čtvrtým rokem starám o to, aby dobrovolníci a dobrovolnice věděli, kdy a kudy na tuhle legraci dorazit – i když to samozřejmě není zdaleka jediná a hlavní náplň mojí práce pro festival. Ze svojí pozice teď vnímám jako daleko cennější jinou „odměnu“, kterou si všichni odnášíme. Daří se nám každý rok rozšiřovat opravdu rozmanitou skupinu dobrovolníků a dobrovolnic, v níž se potkávají studenti, kteří podobně jako já před osmi lety, sotva objevují Brno, a starousedlíci, kteří tu strávili celé životy. Někteří s neuvěřitelně obsáhlými znalostmi ohledně architektury, jiní se zvědavou touhou pro poznávání jindy uzavřených zákoutí. Zkrátka, mladí i staří, laici i odborníci v mnoha oborech, energičtí průvodci i ti, kdo radši sledují dění zpovzdálí. Dokonce se nám pomalu rozrůstá i tým cizojazyčných průvodců. Místo najdeme pro každého se zájmem přidat ruku k dílu. Navzájem se obohacujeme a sdílíme zkušenosti, učíme se porozumět sobě navzájem i městu, ve kterém žijeme.
Takže večírek, setkávání, a co dál? V budování komunity se snažíme stále pokračovat, a to nelze jenom u buřtů a piva, společnému sdílení a touze poznávat architekturu se musí jít naproti. V průběhu celého roku pro dobrovolníky pořádáme tzv. „dobrovolnické čtvrtky“, během kterých mohou navštívit zajímavé a jindy jen těžko dostupné brněnské stavby. Pro zájemce pořádáme také workshopy vedené odborníky a nadšenci – někdy přímo z řad dobrovolníků. Naposledy se účastníci učili, jak správně provádět nebo fotit architekturu, co připravíme letos na jaře, je zatím překvapením i pro mě. To znamená, že jsem jedno velké ucho, chci slyšet, co dobrovolníky a dobrovolnice zajímá a co jim (vám?) chybí. A to pořád není všechno. Letos poprvé vysíláme pět lidí do zahraničí na pomoc dalším organizačním týmům evropských OpenHouse-ů! Ale o tom jindy…
Stručně? Dejte nám o sobě vědět na mail dobrovolnici@openhousebrno.cz, jsme totiž nenasytní a dobrovolníků nikdy nemáme dostatek! Právě díky nim totiž může Open House Brno každoročně otevřít veřejnosti tolik zajímavých míst. Za to jim patří velké poděkování nejen naše, ale především mnoha festivalových návštěvníků.