V létě už jsme se podělili o zkušenosti z výjezdů do Basileje, Brisbane a Melbourne, na podzim jsme ale pokračovali s druhou polovinou návštěv v zahraničí. Tentokrát se hned sedm cestovatelů a cestovatelek vydalo do tří evropských metropolí - do blízké Vídně a o ostrovních měst Dublinu a Londýna.
Přestože Open House Vídeň (OHV) významně poznamenaly silné zářijové povodně, festival i výjezd se uskutečnily a ve finále měla Vídeň tradičně dobré tempo. Vše odstartoval “vyprodaný” filmový pondělek 9. září v sálu ambasády České republiky se promítal film Skleněný pokoj (2019) v hlavní roli s vilou Tugendhat. Hned druhý den jsme se zúčastnili slavnostního otevření nového Českého centra a v sobotu ani velký vítr neomezil jeho první veřejné představení spolu s domem Křížovníků s červenou hvězdou při Karlskirche. V areálu jsme připravili s OHV prohlídky v němčině i češtině. V sobotu přišlo na 300 návštěvníků.
Během soboty a neděle se pak podařilo navštívit více než desítku míst, mezi nimi třeba věhlasný Loosův klub, věž Bláznů, nebo úžasný zahradní zámeček Schönborn. Další spolupráci Lucie s Martinem domlouvali osobně se zakladatelkou OHV Iris Kaltenegger. Pro rok 2025 tak Open House Brno doufejme uvítá až dvě desítky rakouských návštěvníků z řad dobrovolníků a organizátorů OHV.
“Situaci na festivalu lehce komplikoval déšť, který zapříčinil i zrušení asi pětiny z celkového počtu lokací. I tak jsme toho ale stihli hodně. Dost nás zaujala spolupráce festivalu s charitou nebo odbory, líbil se nám také prostor obřího secondhandu Carla. Je to prostor pod správou charity, kde se prodává primárně nábytek za více než příznivé ceny. My jsme se v minulosti věnovali třeba nízkoprahovým centrům, tohle je další rozměr v kontextu sociálních témat, na který bychom se mohli zaměřit.” Vyjmenovávají Martin s Lucií, co je na místě zaujalo.
Další výjezdy proběhly v zápětí, na konci září a v druhé polovině října. Na první z nich do Londýna vyjeli naše hlavní produkční Bára spolu s Lukášem, stavebním specialistou, který v našem týmu pomáhá s přípravou dramaturgie. Londýn je zakladatelem celého konceptu Open House, proto byla naše očekávání veliká.
Co si domů přivezla Bára a Lukáš?
“Zajímavá je spolupráce Londýna s gigantem AirB’n’B. Celkově je zajímavé, že jsou lidé v Londýně ochotní otevírat vlastní byty, což je dost nečekaný koncept, dokonce i ředitelka festivalu Pooja Agrawal pustila návštěvnictvo k sobě domů. Nám se bohužel na návštěvu do soukromých bytů dostat nepodařilo,” líčí zážitek Lukáš.
Bára dodává “zase jsme se exkluzivně dostali na vysílač BT Tower, kam se normálně nesmí, a navíc za soumraku. Zažili jsme tak opravdu krásný výhled na celý Londýn. Kromě toho mě zaujalo opravdu velké množství doprovodného programu, což mě sice baví, ale zdálo se mi, že příliš velké množství workshopů, koncertů a dalších aktivit trpělo nedostatkem návštěvníků na jednotlivých akcích.”
Posledním bodem projektu Learning by Doing byla z celého roku nejpočetnější výprava do ze všech destinací nejmenšího města. Odborník a interiérový designér Milan, koordinátorka fotografů a fotografek Martina a koordinátorka dobrovolnictva Bára vyjeli do Dublinu.
Bára a Martina přijely o dva dny dříve, aby toho stihly co nejvíce. Program festivalu je náročný nejen, co se týče vstřebávání všech informací, ale i co se vzdáleností mezi jednotlivými lokacemi týče. V samotném centru města se jich nachází hodně, ale spousta je i hodinu autobusem z centra. To jim však neubírá na návštěvnickém zájmu. V pátek se ke skupině přidal Milan a poznávání festivalu mohlo naplno začít.
Milana na místě ze všeho nejvíc bavila historie a její propojenost s architekturou města: “Navštívili jsme několik míst, která se věnovala historickým artefaktům dublinských dějin. Historický pohled a sledování historických návazností architektury ve městě mě nadchla a získal jsem v rekordním čase spoustu nových znalostí o dublinských reáliích. To vnímám jako dobře vedenou odbornou dramaturgii a něco, kde bychom se mohli inspirovat.”
Martina se v Dublinu cítila jako doma: “Živelnost festivalu v Dublinu je stejná jako u nás. Potěšilo mě, že nad organizací fotografů uvažujeme stejně. Festivalu jsem se zúčastnila i loni a tak mohu porovnávat. Každé město má svá specifika, se kterými v průběhu festivalu "bojuje". Tím letošním byl vysoký příliv, kvůli kterému se musely zrušit přímořské prohlídky. Líbí se mi důraz, který kladou na na venkovní prostory typu parků, zahrad i příměstského koupání v moři.”
Báru zase nadchl doprovodný program: “V Dublinu prý mají problém s občasnou neochotou budov otevírat se na dostatečné množství času a tak začali více sázet na doprovodný program. Bavilo mě, že vydali open call, takže program mohl nanominovat kdokoliv. Sama jsem si vyzkoušela workshop pozorování města a moc jsem si to užila.”
A tím letošní cestovatelský projekt končí, ale věříme, že ho v blízkých letech zase obnovíme a bude se nám dál dařit inspirovat v zahraničí a utužovat kontakty s našimi sesterskými akcemi.
Výjezdy se uskutečňují v rámci projektu Learning by Doing za finanční podpory Ministerstva kultury, Národního plánu obnovy a Evropské unie.
