S úderem šesté večerní se atriem budovy O1 v areálu Fakultní nemocnice u sv. Anny (FNUSA) rozezněly melodie na klarinet v podání Martina Pelána, které zahájily vernisáž výstavy „TÉMA : INKLUZE A PŘÍSTUPNOST“. Návštěvníci zpozorněli a začali se shromažďovat kolem schodiště, před kterým bylo pomyslné podium. Ing. Milan Vrbík přivítal všechny přítomné a pozval si k sobě ředitelku festivalu Open House Brno doc. Lucii Pešl Šilerovou. „Tématem letošního festivalu je inkluze a přístupnost v architektuře. Některé budovy není možné otevřít v průběhu festivalu, a tak jsme pro vás vytvořili formát výstavy, který vám umožní nahlédnout i do zákulisí budov, které v několika případech v průběhu festivalu neuvidíte. Zároveň to jsou skvělé příklady dobré praxe, v nichž se snoubí zajímavé architektonické řešení s inkluzivitou a přístupností,“ přiblížila Pešl Šilerová.
Dále byla krátce představena i druhá výstava Visual Stories, která je v nemocnici vystavena a do Brna přijela z portugalského Lisabonu. „Díky projektu Open House Europe můžeme nahlédnout i do dalších měst, kde probíhají festivaly Open House, a to skrze pohledy jejich návštěvníků, kteří v rámci výzvy Visual Stories sdíleli své dojmy z festivalu. V každém z 12 zapojených měst byla vybrána tři nejzajímavější díla, která jsou zde prezentována. Zastoupeno je i Brno, které představilo fotky Pavla Gurky a Nicoly Sella. Na blízké obrazovce pak jsou k vidění videopříspěvky, včetně brněnské práce Michaela Berezdase.“
Druhým hostem večera byl proděkan Fakulty architektury Rostislav Koryčánek, který krátce shrnul roli inkluze a přístupnosti v architektuře a představil jakým způsobem se studenty na těchto tématech pracují v rámci projektové výuky, jejíž tématem je letos chudoba. Krátce se vyjádřil k důležitosti integrace, která je pro současná města stěžejní.
Poslední mluvčí večera byla kurátorka výstavy Mgr. Šárka Bahounková, která blíže představila zaměření výstavy a zdůraznila některé z budov: „Výchozím architektonickým dílem, na které jsme se zaměřili je samotné město, jež je strukturou staveb nejrůznějšího účelu. Proto je výstava rozdělena do šesti celků, které společně tvoří obraz celého města, jehož uživatelem je obyvatel ve věku 0+. Poměrně široké uchopení termínů inkluze a přístupnosti, které vykládáme v jejich prostorové i sociální rovině, nám dovolilo vytvořit různorodý výběr staveb, ať už se bavíme o jejich stáří, kvalitě jejich architektonického zpracování či funkci. Výběrem se nám podařilo zachytit mimo jiné také využití dnes nepotřebných technických objektů na sídlištích, praktické užití modulárních systémů nebo zajímavé konverze a rekonstrukce starších budov.” Bahounková pak volně návštěvníkům vernisáže osvětlovala jednotlivé oblasti. “Začínáme bydlením, kde představujeme městské bytové domy na ulici Vojtova nebo projekt sdílenéhobydlení pro seniory na ulici Zámečnická. Důležitou součástí městské infrastruktury jsou pak zdravotnická zařízení, kam jsme zařadili polikliniku na Lesné s příkladně zrekonstruovaným interiérem pediatrie, nebo FNUSA, kde máme umístěnou naši výstavu a kde již roku 1992 vznikl orientační systém pro nevidomé.Vzdělávání v České republice lze obecně pokládat svým systémovým nastavením dnes již za inkluzivní a podle toho jsme vybrali opravdu zajímavé budovy, kam se běžný občan nedostane. Z historického hlediska budovou bývalé Odborné školy pro ženská povolání Vesna poukazujeme na v první třetině 20. století běžnou genderově oddělenou výuku. Pěknou ukázkou plně bezbariérové školní budovy je SŠ F. D. Roosevelta a v ZŠ a MŠ Logopedické na Veslařské, která se specializuje na výuku dětí se závažnými řečovými poruchami, je pak příkladem školy s otevřeným způsobem výuky a pyramidový systém tříd – tedy systémem z něhož postupně odchází připravení žáci do běžných základních škol. Do sociální oblasti se dostala specializovaná zařízení jako Centrum Kociánka,Tyflocentrum, Domov pro seniory Nopova, Nízkoprahový klub Likusák a DROM, ale i zařízení s celospolečenským dosahem jako Komunitní centrum Skála nebo Společenské centrum Sýpka. Přístupnost a Inkluzi v kultuře znázorňujeme na Knihovně Jiřího Mahena, Divadle BARKA, jenž je jedním z mála bezbariérových divadel v hledišti i jevišti, a Muzeu romské kultury. Přístupnost sportu prezentujeme na trojici sokoloven. V Brně máme dokonce největší sokolovnu na světě, kterou je TJ Sokol Brno I se Stadionem. Poslední oblastí je infrastruktura a veřejný prostor, kde bych ráda zdůraznila nejmladší stavební realizace zachycené výstavou, a to park na Moravském náměstí a skatepark Mendlák, který je skateboardisty velmi dobře hodnocen mimo jiné proto, že je tam speciální prostor pro děti a začátečníky. Tím se zvyšuje například bezpečnost daného prostoru.“ Nemocnice je z kurátorčina pohledu opravdu dobrým příkladem plně přístupného interiérového veřejného prostoru v nitru města, protože je bezbariérový a otevřený bez výhrady všem lidem 24/7. Bahounková dále doplnila, že výstava byla z hlediska přístupnosti opatřena anglickým překladem a českým audio komentářem, v blízké budoucnosti bude také prezentována online i lidem, kteří ji nemohou fyzicky navštívit.
Večer ukončil dalším výstupem Martin Pelán.
Autorka: Barbora Mikolášiková
Editor: Šárka Bahounková
Fotografie: Žaneta Filová, Barbora Mikolášiková
Pořízeno za finanční podpory Statutárního města Brna v programu Kreativní Brno.
