Janáčkovo divadlo

Jedna z největších divadelních budov v Evropě, postavená na přelomu 50. a 60. let 20. století je Janáčkovo divadlo, jednou z nejčistších ukázek tzv. Bruselského stylu v Brně. Budova prošla nedávno náročnou generální rekonstrukcí, při které byl jejím společenským prostorám navrácen původní lesk.

Janáčkovo divadlo bylo vystavěno v letech 1961-65, historie jeho vzniku však sahá již do samých počátků existence Národního divadla v Brně – a je historií mnohaletého úsilí o zbudování samostatné reprezentativní budovy českého divadla, hledání prostoru, prostředků a architektonického řešení. Monumentální budova, zčásti obklopená městským parkem, nesoucí znaky tradicionalismu, určená především pro velká operní a baletní představení klasického i moderního repertoáru, byla slavnostně otevřena 2. října 1965. Bronzový pomník Leoše Janáčka byl instalován v roce 1975 a jeho autorem je Stanislav Hanzl.

Budovu tvoří železobetonový skelet a ocelová konstrukce nesoucí hliníkové rámy oken, které odlehčují monumentální klasicizující výraz reprezentativní budovy s kamennými obklady. Hlavní průčelí zdobí balkony s parapety z tepaného měděného plechu od Evy Kmentové a Olbrama Zoubka. Hlediště je uspořádané jako stupňovitý amfiteátr. Kapacita divadelního sálu je 1155 míst, sál je možno přizpůsobit ke konferencím, slavnostním setkáním i koncertům. Prostory foyeru a prvního patra mohou sloužit i jako místo ke slavnostním přípitkům, rautům a koncertům nenáročným na akustiku. V prvním patře divadla jsou výstavní prostory, stejně jako dva salonky – ředitelský a primátorský. 

V letech 2007–13 prošla budova divadla obnovou, rekonstruováno bylo zejména hlediště a revitalizován byl celý prostor před divadlem, pod nímž byly vybudovány podzemní garáže a původní piazzetta byla nově vydlážděna a obohacena o vodní trysky a světelnou fontánu, v níž voda vykresluje různé obrazce. Autorem úprav je architekt Jaroslav Černý z Ateliéru A3.