Krásné medicínské zařízení, které se už dnes bohužel nestaví – tak mluví o Poliklinice Lesná architekt David Kudla z brněnského studia dkarchitekti, které stojí za rekonstrukcí celého objektu. Jedná se o vůbec první rekonstrukci takového rozsahu od jejího otevření v roce 1974. Cílem první fáze rekonstrukce bylo opravení fasády a suterénu, jak nicméně architekt Kudla dodává: „je to fajn, ale z hlediska uživatele se tam nic moc nezměnilo. Naopak fáze, která víceméně probíhá, je modernizace interiéru, s čímž se loni podařilo dokončit zásadní fázi, a to je vstup a část nové pediatrie“. Vstup do pediatrie a zbylé části Polikliniky tak byl propojen v rámci jednoho podlaží, čímž se výrazně zvýšil uživatelský komfort zejména maminek s dětmi, které byly před touto změnou nuceny přecházet mezi jednotlivými částmi budovy vnějškem.
Otázkou celé rekonstrukce bylo i zachování některých původních prvků a detailů (v exteriéru i interiéru), které byly na tehdejší dobu zcela unikátní. Podle pana Kudly jde v takovém případě o hledání správných rozhodnutí v určování, v čem má dům kvality a v čem ne, přičemž hranice mezi nimi je velmi tenká a není jednoduché hned určit, co je kvalitní, a mělo by být zachováno a posíleno, a co naopak kvalitní není, a mělo by se určitým způsobem změnit a opravit. V tom ale architekt spatřuje kouzlo rekonstrukcí takovýchto objektů. Bezesporu významným prvkem Polikliniky je původní mozaika ze skla a růženínu od manželů Vašicových z roku 1975, jejíž vrchní část se po dlouhé roky ukrývala pod nepůvodním podhledem: „Předpokládali jsme, že ta mozaika už nepokračuje nad podhledem, a přemýšleli jsme, čím ji doplníme, aby měla správný efekt. Až když jsme podhled odkryli, zjistili jsme, že ta mozaika jde až nahoru. Pochopili jsme, že kdysi to možná mělo být takto úplně odkryté a že někdo tu mozaiku dodatečně zakryl. Pro nás to ovšem bylo potvrzení toho, že naše rozhodnutí nedělat v tomto vstupním prostoru podhled, bylo správné rozhodnutí“.
Zásadním problémem Polikliniky byla nicméně od začátku orientace v rámci celé budovy. „Pokud nevyjdete do druhého podlaží do jednoho konkrétního místa, tak vůbec nevíte, že existuje druhá část této Polikliniky“ popisuje situaci architekt Kudla. Doposud se podařilo v rámci vstupní haly umístit přehledovou mapu budovy, nicméně nově je užitečným výchozím bodem i recepce u hlavního vstupu, na níž mohou pacienti získat potřebné informace. Jak ale architekt dále zmiňuje, orientace není pouze o cedulkách a šipkách, které dovedou pacienty na potřebné místo. Více jde o to, aby byl daný prostor sociálně příjemný, aby se člověk z daného místa zbytečně nestresoval a byl se schopen automaticky orientovat bez toho, aniž by musel číst nápisy na stěnách. Orientace, a to nejen v lékařských zařízeních, by měla být tedy intuitivní a jednotlivé funkce by měly být v prostoru logicky rozmístěny. Není to však pouze o orientaci jako takové, ale také o zázemí, které bude pacientům dostupné. V tomto ohledu bude důležitou součástí stavebních úprav celého objektu tzv. rekonstrukce vnitřního pavilonu, ve kterém budou pro pacienty zbudována nová sociální zařízení a další potřebné zázemí. Tyto fáze rekonstrukce a tvorby orientačního systému jsou nicméně stále otázkou budoucích oprav. Podle architekta Kudly je navíc velkým problémem nemocnic, poliklinik a obdobných zařízení také to, že jsou nejen složitá na orientaci, ale že jsou mnohokrát ve špatném stavu, nevypadají hezky a nepředstavují příjemný prostor, což v závěru mnohokrát negativně ovlivňuje pacientův stav a náladu.
Tématem letošního festivalu Open House Brno je inkluze a přístupnost v architektuře města Brna. Jak si v tomto ohledu stojí Poliklinika Lesná? Důležitou změnou v tomto ohledu bylo vytvoření bezbariérového vstupu od parkoviště, které proběhlo v první fázi rekonstrukce, ale ve směru k výtahu ještě není zcela dokončené. A ačkoliv byly v suterénu nově vybudovány toalety pro vozíčkáře, další úpravy v rámci interiéru, jak zmiňuje architekt Kudla, teprve čekají na realizaci. Jsou tedy stejně jako orientační systém, cílem pro následující fáze rekonstrukce.
Jestliže by byla Poliklinika stavěna dnes, nesplňovala by podle pana Kudly řadu dnešních stavebních standardů a zároveň by byla kritizována její finanční náročnost. A právě proto architekt vyzdvihuje kvality jejího půdorysu, prosvětlenosti, nízkopodlažnosti, ale i krásné chodby, čekárny a výhledy, které budova nabízí. Jak však sám podotýká: „Není to o architektuře, ale spíš o tom, že tato zařízení by měla hlavně pomáhat lidem, ne dělat architekturu. Snad se nám to trošku povedlo. Každopádně jde o malý střípek v tom, co je potřeba udělat v rámci současného stavu medicínských zařízení“.
Poliklinika Lesná bude v rámci letošního kurátorského záměru opět otevřena veřejnosti. To, jak se Davidu Kudlovi a týmu dkarchitekti podařilo propojit její architekturu s přístupností, ať již máme na mysli tu prostorovou nebo sociální, se budete tedy moci přesvědčit na vlastní oči již v neděli 19. května.
Editor: Šárka Bahounková